Rozrušená země

V prvním patře rodinné vilky v pražských Strašnicích sedí u stolu starý muž v namodralých teplácích. Penzista Pavel Vítek (84) si o sobě letos na podzim přečetl v novinách špatnou zprávu: místo poklidného čekání na smrt si možná bude muset sednout na lavici obžalovaných. Bývalý soudce Vítek je po několika příslušnících StB historicky prvním představitelem oficiální komunistické justice, který bude nuset svou práci pro režim vysvětlovat před soudem. Je obžalován ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Jako člen senátu pražského Státního soudu se totiž v červenci 1951 podepsal pod jeden z nejznámějších a největších zločinů české justice padesátých let - babický proces. V rámci zúčtování se „spiknutím proti lidově demokratické republice“ tehdy soud poslal jedenáct lidí na smrt, čtyři „spiklenci“ dostali doživotí, čtyřiašedesát obžalovaných vyfasovalo tresty od jedenácti do pětadvaceti let a deset jich odešlo s „pouhými“ čtyřmi až deseti lety těžkého žaláře. „Jsem strašlivě pobouřen,“ komentuje bývalý komunistický soudce tichým, třesoucím se hlasem svoje dnešní potíže. „Byl jsem to nejmenší kolečko v celém stroji. Nebyl jsem žádný kovaný komunista a z justice mne vyhodili už v padesátých letech. Jsem nevinný: celý zbytek života jsem jezdil s jeřábem a nikdy jsem nikomu nic neudělal. A teď mě chtějí poslat před soud.“

Poprvé a naposled

Tato slova jen připomínají známý fakt: pocit vlastní neviny je tváří v tvář hrůzám totalitního režimu příznačný…