Místo zbytečného výčtu dlouhé řady premiér končícího roku připomínají následující řádky tři z nich, které přinesly největší překvapení vzhledem k dosavadní dráze jejich tvůrců.
Vzkřísit minulost
Komerčně nejúspěšnější premiérou roku se stal Titanic Jamese Camerona, jehož nákladnost a obchodní triumf však spíše zastiňují skutečnou povahu díla a jím kladených otázek týkajících se současného stavu filmového umění. Titanic je v první řadě pokusem vzkřísit minulost, a to nikoli oživením dávného příběhu, ale v mnohem zajímavějším smyslu návratu a překročení velké formy hollywoodského melodramatu, fungujícího na několika rovinách pro různé skupiny diváků.Základem této funkce je skloubení tří rovin, počínaje plavbou a ztroskotáním Titanicu přes společenskou hierarchii různých palub lodi až po vztah Rose (Kate Winsletová) a Jacka (Leonardo DiCaprio), jenž tuto hierarchii prolamuje. Každé z těchto vrstev přesně odpovídá určitá výtvarná forma. Obrovská loď, zářící mezi mořem a oblohou, ztělesňuje monumentální architektonické zobrazení a její potápějící se světla jsou z hlediska dějin lidstva tím, čím byl kdysi pád Babylonu v Griffithově Intoleranci. Dění na různých palubách odpovídá dynamicky pojatý realismus, jinými slovy malba založená na zcela zjevné analogii Titanicu a Starého světa. Konečně intimnímu vztahu Rose a Jacka odpovídá kresba, Jackův akt Rose, který se stává skrytým srdcem celého filmu.Pro Titanic jako jedinečné dílo (a nejen zachycení…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
