Navzdory volební logice

Turecko se opět ocitlo na rozcestí: vydat se na východ, či ke kýženému Západu? Ve středu 25. listopadu, pět měsíců před chystanými předčasnými volbami, poslanci zasadili ránu menšinovému kabinetu premiéra Mesuta Yilmaze z Vlastenecké strany. Znovu tedy padla v posledních letech frekventovaná otázka: ujme se vlády nejsilnější parlamentní formace, islamistická Strana ctnosti, jež nahradila zakázanou Stranu prosperity bývalého premiéra Necmettina Erbakana? Nestalo se tak. Prezident Suleyman Demirel sáhl po ostříleném veteránu Bülentu Ecevitovi z Demokratické levicové strany, jenž jako vicepremiér stál na straně Yilmaze. Marně se komentátoři tureckých médií zamýšlejí nad tím, zda se ještě někdy bude vedení země vytvářet podle demokratické volební logiky.

Ecevit po 25 letech

„Mohou požádat Ecevita, jenž strávil celý život bojem proti antidemokratickým praktikám, aby vedl prozatímní vládu, která může být ustavena jen silou?“ Tak se ptal Fehmi Koru v listu Turkish Daily. Týden poté vyšel Ecevit ze dveří, za nimiž ho prezident požádal o vytvoření vlády. Ecevit hned začal jednat o budoucí koalici, ale jen ve snu lze předpokládat, že by se v ní objevili islamisté. Jejich lídr Recai Kutan sice řekl, že armáda, strážkyně sekulárního směřování země, by proti jeho volbě nic neměla, ale generálové ho vzápětí podrážděně okřikli. Prohlásili se za nestranné a veřejně odmítli snahy zatahovat vojsko do politických tahanic. Málokdo však věří, že se od zákazu vítězné…