Leden je v Severním Irsku nebývale rušný. Do ulic neklidné provincie se vrátila krevní msta a počet obětí sektářského násilí hrozivě narostl. Londýn a Dublin též představily nové mírové (a podle mnohých historické) návrhy, které mají definovat další směr probíhajících mírových rozhovorů. Násilí ani nová iniciativa však nijak nemění - v pozitivním či negativním smyslu - podstatu severoirské reality. Ta se dá stále shrnout do dvou vět.
Za prvé: nikdy v uplynulých devětadvaceti letech konfliktu neměl Ulster tak velkou šanci, jakou dostal v posledních měsících.
Za druhé: bez ohledu na to se konflikt v nejbližších letech nepodaří vyřešit, neboť kompromis přijatelný pro všechny prostě neexistuje, a proto nebyl dosud dopsán ani seznam obětí násilí.
Na novém základě
V šedivé panelové budově, připomínající socialistickou školu provinčního ruského městečka, se na předměstí Belfastu již více než rok a půl scházejí muži a ženy z různých severoirských stran a diskutují o míru. Svět se o jejich bezvýchodné rozhovory začal zajímat až loni na podzim, kdy příměří IRA otevřelo dveře jednací místnosti i jejímu legálnímu křídlu, straně Sinn Féin.
U jednoho stolu se tak sešli i zapřisáhlí nepřátelé z obou stran konfliktu, jejichž nekompromisní a neslučitelné postoje v podstatě dopředu vylučují možnost dohody. Příšerně znudění belfastští novináři mohli před Vánocemi o výsledku jednání konstatovat jediné: strany se nedohodly ani na tom, o čem budou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
