Má smysl zakazovat politické strany? Odpůrcům této myšlenky nyní přibyl další kamínek do mozaiky příkladů marnosti takového počínání. V pátek 16. ledna turecký ústavní soud postavil mimo zákon islámskou Stranu prosperity Necmettina Erbakana. A již v pondělí 19. ledna přinesly světové agentury zprávy, že turečtí islamisté chystají stranu pod jiným názvem. Podívejme se na tento případ blíže. Mohl by totiž svádět k myšlence, že Turecko si připravuje osud Alžírska. I tam přece začalo krveprolití postavením islamistů mimo zákon.
Alžírsko: armáda v ulicích
Jsou známy mnohé případy zákazů politických stran včetně těch variant, kdy zákaz po předchozím puči nadekretovaly vojenské junty. V dějinách ústavního práva bychom však asi jen těžko hledali kauzu, kdy byla v demokratických poměrech zakázána nejsilnější politická strana v zemi (150 křesel z celkových 550), strana zvolená ve svobodných volbách, a navíc strana, jíž předsedá nedávný premiér. Z těchto důvodů si také Turecko vysloužilo kritiku z Ameriky i západní Evropy. Ale paralely s Alžírskem nemají velké opodstatnění. Ohlédněme se pár let nazpět.
Dne 26. prosince 1991, v prvním kole svobodných parlamentních voleb, získala alžírská Fronta islámské spásy drtivou převahu a vše nasvědčovalo tomu, že ve druhém kole, plánovaném na 16. leden 1992, tuto převahu ještě posílí. Jenže mezitím armáda obsadila strategické body v zemi, prohlásila, že přebírá moc, zrušila druhé kolo voleb a zahájila represe…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
