Soros o Sorosovi - zůstat na vrcholu křivky

Kniha rozhovorů s Georgem Sorosem, která u nás vyšla koncem loňského října téměř bez ohlasu, představuje známého spekulanta a filantropa i jako myslitele. Svůj úspěch připisuje Soros pocitu hluboké životní nejistoty, jejímž zdrojem byla zkušenost holocaustu i exilu. Právě díky nejistotě, která mobilizovala jeho pozornost a myšlení, uměl rozpoznat drobné rozpory mezi skutečností a snahami sebejistých vládních národohospodářů, a vydělal na tom miliardy. Utvrzoval se v přesvědčení, že každá idea nutně obsahuje nějaký základní omyl, a příliš nedůvěřoval ani vlastnímu myšlení. Před každou finanční operací si vytvořil jen zběžnou hypotézu vývoje, ale o to pečlivěji pak sledoval, jak odpovídá skutečnému toku peněz, a průběžně ji opravoval a zpřesňoval. Finanční trhy mu prý sloužily jako laboratoř, v níž si ověřoval i své politické a filozofické teorie. Exaktním ukazatelem jejich správnosti mu byl zisk.

Filozofickým východiskem se Sorosovi stalo učení K. R. Poppera o otevřené společnosti. Pokojné soužití lidí s rozdílnými názory a schopnostmi zatím nejlépe umožňuje demokratický systém a tržní hospodářství, ale to podle Sorose neznamená, že v obojím nelze rovněž najít chyby. Když přestal být ideál svobody na Západě ohrožován totalitními režimy, změnil se prý v pusté sobectví liberálního „laissez faire“ a „geopolitického realismu“, který se odmítá podílet na řešení globálních problémů lidstva. Co se týče tržního systému, Soros konstatuje, že řízení trhu shora zatím nikdy nefungovalo z jediného důvodu - chyběla zpětná vazba, která by nutila řídicí aparát k nápravě chyb. Soudí však, že prozíravá regulace by jinak byla užitečná, protože by přispěla k hospodářské stabilitě, a naznačuje, že podle jeho teorie vyhledávání a napravování chyb by trh mohl být řízen docela úspěšně. Čtenář však z jeho vyprávění ví, že sám za úspěchy při spekulacích vděčí spíš postřehu, zkušenosti a intuici, což jsou schopnosti, které se sotva dají teoreticky zobecnit a předávat dál.

Nejhorší to bylo u nás

Soros se přiznává k mesianistickým sklonům. Když v osmdesátých letech podporoval opoziční protikomunistická hnutí ve východní Evropě, pocítil naději, že právě tady jsou hodnoty opuštěné Západem dosud živé. V roce 1989 předal řízení svých podniků mladšímu managementu a soustředil se na budování systému nadací, které by v postkomunistických státech prosazovaly myšlenku otevřené společnosti. Konkrétním cílem nadací je podpora vzdělanosti, vědy a kultury, a tím i vytváření nových elit.

I ve filantropii Soros postupuje jako soukromník - efektivnost svých investic do lidumilnosti pečlivě kontroluje a sleduje i charakter a výkonnost zaměstnanců. Každá z pětadvaceti nadací mu, zdá se, slouží i jako lakmusový papírek vnořený do společenského, hospodářského i právního prostředí určité země. Občas se prý stávalo, že se kolem jeho peněz semkl uzavřený klan, který mezi sebe nikoho nepustil, jinde zavládla korupce či úřednická rozmařilost. Nejhorší zkušenosti si prý odnesl z České republiky, kde se od počátku setkával s nedůvěrou k cizincům i emigrantům, s hašteřivostí a vyřizováním starých účtů z minula. Když se pak vlády ujal Václav Klaus, nenašel pro miliardářovy ideály rovněž pochopení. „Podle mého soudu Klaus ztělesňuje to nejhorší, co je na západních demokraciích, stejně jako předrevoluční český režim představoval to nejhorší, co je na komunismu,“ říká filantrop.

Kniha, která vznikla v roce 1995, nabyla u nás v posledních měsících na aktuálnosti, neboť shrnuje výhrady proti tržnímu liberalismu, jaký prosazoval svržený premiér. Atributy, jimiž Soros charakterizuje otevřenou společnost (vláda práva, důraz na kulturu a vzdělání, solidární úsilí o společné blaho, právo na soukromý majetek spojené se závazky vůči kolektivu) se dnes stávají prioritami v politických programech mnoha Klausových protivníků. Jsou to hezké ideje, opatrnost je ovšem nezbytná. Soros si své názory utvářel na základě zkušeností z vysoce abstraktního prostředí vyspělých finančních trhů, a nikoli v České republice, kde například vládu práva zajišťují soudy, které se ani na nejvyšší úrovni nedokážou shodnout, jestli je přednější mravnost, nebo litera.

Soros o Sorosovi - zůstat na vrcholu křivky. Přeložil Jan Urbánek, vydal Kalligram a Doplněk, Brno 1997, 312 str.