Blut und Boden po česku

Výraz Blut und Boden, krev a půda, upomíná na německé pojetí národa, občanství, státu. Zosobňuje pokrevní, etnickou, kmenovou příslušnost namísto příslušnosti občanské. Václav Bělohradský svého času tímto protikladem ilustroval i rozpor mezi Čechy a Němci po první světové válce: Němci, etnos, jsou společenstvím kmenovým, Češi, démos, jsou společenstvím občanským, demokratickým. Praxe ale ukazuje, že tento protiklad je jen umělou konstrukcí.

Státnost podle Josefa Luxe

Již před lety se Češi přihlásili ke svému Blut. To když se v souladu s míněním veřejnosti i zákonodárců rozhodovalo o repatriaci volyňských a kazachstánských Čechů. Jejich návrat se odehrával přesně podle německého pojetí občanství, tak jako se do Německa vracejí povolžští nebo sedmihradští Němci, byť už z páté generace. Získal by snad Liberijec americké občanství poukazem na to, že jeho praprapradědeček byl Američan?

Nyní se Češi hlásí i ke svému Boden. Ne náhodou si Tošovského vláda vybrala k omezení svého mandátu zákon o prodeji státní půdy, s nímž hodlá spojit hlasování o důvěře. V pozadí této myšlenky ovšem není Josef Tošovský, ale Josef Lux. MF Dnes předminulý týden cituje zdroje z ODS, podle nichž ministr Lux tento - již Klausovou vládou předložený - zákon obětoval dobrovolně, neboť se mu původní verze nelíbila. Miroslav Macek to řekl na rovinu: „Pan Lux si tady hodně přihřál svou polívčičku. Divím se, že mu na to vláda naletěla.“

Odkud se vzala zmíněná nelibost? To…