Návrat Markety Lazarové

Ačkoli jde o velkoryse koncipovaný editorský počin „knihy-scénáře“ s cennou archivní dokumentací, nedělejme si iluzi, že se knižní komplement k filmu Františka Vláčila Marketa Lazarová (1965–67) stane hojně čtivým artiklem. Předpokládá spíš čtenáře „fajnšmekry“, kteří vychutnají tuto bibliofilskou exkluzivitu díky znalosti Vančurovy literární předlohy nebo filmového díla, nejlépe ovšem obou. A to bez ohledu na nepopiratelný fakt, že scénář Františka Pavlíčka vytvořený společně s Vláčilem není běžnou scenáristickou adaptací, nýbrž svébytným, vzácně kreativním dílem, v němž obrazotvornost literárního jazyka kongeniálně předjímá řeč filmového obrazu.

Posedlost obrazem

V pozoruhodných úryvcích reprodukovaných z Vláčilovy režijní knihy (s autorskými poznámkami a zkušeně črtanými výtvarnými nákresy záběrových kompozic) se potvrzuje posedlost tohoto tvůrce obrazem. Za jeho účin byl ochoten obětovat někdy i srozumitelnost sdělení („film je spíš podívaná než poslouchaná,“ tvrdil). Do Vláčilových promyšlených vizí jen málokdy vtrhne nejistota, jako v přiznaném vpisku „ještě nevím“ nebo když si u zatím neurčitého obrysu představy poznamená výpomocnou inspiraci v jiném druhu umění (v hudbě Bohuslava Martinů či v obraze Pierra della Francesky).Úhledným režisérovým drobnopisem hustě popsané stránky, prokládané detailně vypracovanými kresbami, představují grafický vhled do tvůrčí dílny kinematografického arcidíla v zatím komorně ztišeném, „papírovém“ stadiu.…