Katastrofa v paralelním světě

Pohromy patří odedávna k nejpřitažlivějším literárním tématům. Už na samém úsvitu lidské civilizace se v Mezopotámii vyprávěl mýtus o potopě, který se později stal jednou z nejpůsobivějších partií Starého zákona. Katastrofická a apokalyptická literatura se v podobě namnoze výstředních a fantastických proroctví široce rozvinula ve zjitřené atmosféře na přelomu letopočtů a hojně se pak objevovala vždy, když se společnost blížila k nějaké rozhodující proměně: v pozdním středověku, v éře baroka, na prahu modernismu. I v naší éře byla na téma katastrof napsána díla s výsostnými uměleckými ambicemi (připomeňme jen Camusův Mor), ale osvědčené téma se široce uplatnilo především v masové kultuře, kde se žánr stabilizoval jako spotřební, dobrodružné čtivo podobné detektivkám nebo hororům.Nový román Ondřeje Neffa Tma se k této „lehčí“ linii svým tvarem nepokrytě hlásí a napínavostí, rychlým tempem a drsnou surovostí odpovídá americkým vzorům. Už trilogie Milénium, jež Tmě předcházela, líčila obludné zdivočení lidstva, jež provází hroucení civilizace, příběh se však odehrával v neurčitém scifistickém světě na počátku příštího tisíciletí. Děj Tmy začíná v Praze letos na jaře a setkáváme se v něm s důvěrně známými reáliemi. Také mnohé postavy známe z televize a můžeme srovnávat, zda jednání románového Havla, Klause, Koukala, Macka apod. odpovídá našim představám o povahách a schopnostech jejich předobrazů.

Bez proudu

Románová fikce se od reality odštěpí 17.…