Stále více ekonomů upozorňuje na to, že se spolu s poměrně hlubokou recesí vplížil do české ekonomiky jev, kterému se v ekonomické teorii říká „credit crunch“. Česky to zhruba znamená neochotu bank poskytovat jakékoli úvěry, především pak podnikové sféře. Credit crunch je do značné míry psychologické a nakažlivé povahy. Jde o více či méně přemrštěnou reakci na „zranění“, na nějakou negativní zkušenost z minulosti: banky zpravidla přišly neuváženými půjčkami o peníze a jejich vlastníci a manažeři už nechtějí dále riskovat. Právě proto, že jde do značné míry o psychologii, neexistuje žádný známý a účinný lék, jak nemoc rychle vyléčit.
Podniky nasuchu
Nárůst bankovních úvěrů v české ekonomice bude letos činit nominálně pouze 3,3 %, což je při inflaci okolo 10 % velmi nízké číslo. Většina českých bank letos poskytne podnikové sféře mnohem menší objem úvěrů než vloni, v případě Komerční banky to má být dokonce o 10 % méně. Nabízí se otázka, co vlastně české banky s volnými prostředky dělají. Přece mají své zisky z rozdílu mezi úroky z vkladů a poskytnutých úvěrů. Nebo snad ne?Naše banky v první řadě příliš volných zdrojů nemají. Musí vytvářet rezervy a oprávky na špatné úvěry (podíl tzv. klasifikovaných úvěrů dosahuje v České republice v průměru 30 %, což je jedno z nejvyšších čísel na světě), centrální banka jim nedávno také nařídila vytvářet rezervy na zástavy v podobě nemovitostí. Banky rovněž nakupují bezpečné vládní dluhopisy a dluhopisy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
