Kdyby to byla pravda...

Třináctý listopad označil indonéský tisk za „černý pátek“: metropole Jakarta se proměnila ve válečné pole a byly zaznamenány největší nepokoje od května, kdy byl svržen prezident Suharto. V řadě půtek se utkali radikalizovaní studenti a pořádkové síly. Jakarta se zmítala v oblacích slzného plynu, tříšti vodních děl a gumových projektilů (dost možná i ostrých). Výsledkem je přes deset mrtvých a stovky zraněných.

Indonésie: proti Wirantovi

Přitom mimořádná schůze parlamentu téhož dne schválila balík reformních opatření, jež mají zemi dovést ke svobodným volbám v květnu (v nich by se mělo utkat kolem sta nově vzniklých politických stran) a k prezidentským volbám v prosinci 1999 (prezidenta zvolí právě nový parlament). Pro Indonésii se tak rýsuje první velká šance vytvořit svobodně zvolený parlament, vládu a hlavu státu. Avšak indonéští studenti, motor posledních protestů, předem odmítli, aby o tak zásadních krocích rozhodoval současný parlament vytvořený ještě za Suharta a reprezentující starý režim. Indonésie je momentálně na kolenou, její těžce zkoušená ekonomika je sužována 20% nezaměstnaností a téměř polovina z 200 milionů obyvatel živoří pod hranicí chudoby. Za této situace byl výsledek parlamentního hlasování rozbuškou k nepokojům. Ke zklamání přispěly nejen průtahy okolo vyšetřování Suharta, ale i to, že v novém parlamentě zasedne 75 nevolených armádních představitelů. Studentské protesty pokračovaly v Indonésii po celý minulý týden, hněv a…