Toto pondělí, 16. listopadu, měla odstartovat druhá fáze stažení izraelských vojsk z obsazených území. Alespoň tak hovořila litera dohody, kterou v americkém Wye Plantation podepsaly v pátek 23. října delegace Izraele a Palestinské samosprávy (viz Respekt č. 44/98). Nicméně život hovoří jinak: v Izraeli opět vybuchovaly bomby a ta poslední z nich, z pátku 6. listopadu na jeruzalémském těžišti Machane Jehuda, sice zabila jen své strůjce, ale přiklonila pohled izraelské vlády k jinému bodu dohody z Wye Plantation - a sice k tomu, který hovoří o potírání terorismu. Výsledek? Vláda sice dohodu ve středu ratifikovala, ale celá věc nabrala zpoždění.
Mohli to mít hned
Pozorovatel, který se na celý problém snaží dívat objektivně, se musí pozastavit nad některými otázkami. Především je pravda, že Jásir Arafát, i kdyby proti teroru bojoval sebeúčinněji, může jeho riziko snížit, ale nikoliv vyloučit (to nelze nikde na světě). Dále je pravda, že Arafát je dlouhodobě nemocný, chystá se do politického důchodu, v dohledné době zřejmě i na skon, a nemá proto důvod, aby sabotoval výsledky dohody, která zřejmě zůstane jeho posledním politickým činem. Rovněž je pravda, že izraelský premiér Benjamin (Bibi) Netanjahu mohl využít zpoždění ratifikace jako úlitbu pro ty Izraelce, kteří v dohodě vidí nebezpečný ústupek. Ale nikdo soudný si nemůže myslet, že by bomby nechala vybuchnout…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
