Nakonec transportní číslo

Básník Jiří Daniel, vlastním jménem František Schulmann, se narodil v srpnu 1916. Otec byl ředitelem cukrovaru v Libáni u Jičína. Libáň měl František rád. Do otcova i matčina vypovězení tam pobýval, co nejdéle mohl, i za studia medicíny, obdobně ukráceného jako otcovo ředitelování.Brzy začal psát krátké povídky a studie. Publikoval je ve Studentském časopise, v Mladé kultuře, ve Věstníku české židovské obce, kde je podepisoval jménem Jiří Weigner. Tím začala série Františkových pseudonymů. Z podnětu Františka Halase, vždy velmi nápomocného přítele nadaných mladých básníků, jsme brzy znali a milovali Richarda Weinera. Ale obměna z Weinera na Weignera je na Františka nedůvěryhodně nedovtipná. Ví-li kdo něco, prosím o prozrazení.Ke všemu to byl pseudonym přijatý v době, kdy se jiných jmen užívat mohlo, ale nemuselo. Časy pseudonymů nutných však už byly blízko. Halas do nejzazších možných dob dodával Václavu Černému pro Kritický měsíčník a pro Jarní almanach básnický nejen poezii čirých gójů, ale především židovských autorů. Jiří Orten byl zkrácením rodného Ohrensteina, ale teď to pro První knížky i pro Černého musel změnit na Karla Jílka, později na Jiřího Jakuba. Z Hanuše Bonna byl Josef Kohout. Z Jožky Lederera Jiří Klan. Všichni stáli Černému i Halasovi díky vlastnostem svých veršů za riziko. Spolu s nimi František Schulmann, později Weigner, nyní Jiří Daniel.Nebyl to poslední pseudonym. Předposledním se stalo 6. března 1943 „transportní číslo 640“. Bylo to datum…