Znamení devadesáti tří

Trvalo více než měsíc, než byl sestaven první nemečiarovský kabinet od roku 1994 a první od roku 1990, jenž vzešel ze svobodných voleb. Slovenští komentátoři poukazovali na Bonn, kde se SPD dokázala se Zelenými dohodnout na nové vládě a jejím programu za tři týdny. A to byla situace čtyř opozičních subjektů, které vytvořily novou slovenskou vládu, jednodušší v tom, že už dlouho před volbami nepřicházela do úvahy žádná velká koalice: jejich lídři dávno věděli, že se právě oni budou muset dohodnout, tak proč nebyli lépe připraveni?

Postkomunisté na koni

Volby přinesly dva neočekávané momenty. Za prvé zisk ústavní většiny pro protimečiarovskou opozici, kterou tvoří Slovenská demokratická koalice (SDK), Strana demokratické levice (SDď), Strana Maďarské koalice (SMK) a Strana občanského porozumění (SOP). Za druhé relativní posílení pozic SDď; zatímco s ní získala opozice úplně vše (93 hlasů ze 150), bez jejích 23 poslanců by neměla v parlamentu ani prostou většinu.Slovenští postkomunisté si to spočítali rychle. Právě vědomí nenahraditelnosti a koncentrace na vlastní zájmy posadily SDď na koně: proto mohla veřejně vystoupit s nepěkným návrhem, aby novou vládu vytvořila SDď s SDK a SOP a aby teprve tato vláda poté uzavřela dohodu s představiteli slovenských Maďarů, kteří by nebyli jejími členy. Tuto hru SDď o dosavadní Mečiarovy voliče odmítla kromě koaličních partnerů zejména slovenská média, a tak SDď pokračovala, nyní už v kuloárech, v boji o větší…