Rudá záře nad Stockholmem

O tom, že získává letošní Nobelovu cenu za literaturu, se portugalský spisovatel José Saramago (* 1922) dověděl ve Frankfurtu pár hodin poté, kdy na zdejším knižním veletrhu přednesl projev na téma Co to dnes znamená být komunistickým spisovatelem. Žhavým kandidátem na nejprestižnější literární cenu světa byl už loni, švédští akademici však dali přednost jinému krajnímu levičákovi, italskému dramatikovi a komikovi Dariovi Fo, který se po fašistických začátcích přiblížil v šedesátých letech až k extremismu Rudých brigád. Zatímco Fo je strhující intelektuální provokatér, má Saramago ukázněnější minulost. Do komunistické strany vstoupil roku 1969, tedy rok po vpádu sovětských vojsk do Československa, kdy už byla imperiální podstata komunismu zřejmá celému světu, a v polovině 70. let disciplinovaně asistoval při pokusu portugalských komunistů vedených Álvarem Cunhalem převzít moc v zemi a přejít z demokratického bloku mezi sovětské satelity.Portugalsko tehdy v mnohém připomínalo Československo na prahu roku 1948. Po svržení pravicové diktatury zasedli ve vládě vedle demokratů i komunisté, kteří do nové ústavy prosadili uzákonění přechodu k socialismu, snažili se ovládnout veřejné sdělovací prostředky a téměř se jim povedlo vyvést stát ze Severoatlantické aliance. Vykonavateli státního převratu se měli stát levicově orientovaní parašutisté, kteří by podle Cunhalových dispozic ovládli strategické body v Lisabonu. Budoucí laureát Nobelovy ceny tehdy jako zástupce ředitele…