Srp a kladivo ve vládě i v opozici

„I v Itálii skončila studená válka,“ komentoval událost bývalý křesťanskodemokratický prezident Francesco Cossiga, jeden ze strůjců dohody, která překonala během rekordně krátké doby 56. italskou vládní krizi. Co se stalo? V Itálii vznikl nový středo-levý kabinet, v jehož čele stanul předák postkomunistické Strany demokratické levice (PDS) Massimo D'Alema a stal se prvním postkomunistickým premiérem v západní Evropě.

Cossiga rozhodl

Pád kabinetu Romana Prodiho způsobilo rozhodnutí tajemníka neokomunistů (Strana komunistické obnovy) Fausta Bertinottiho nepodpořit vládní návrh státního rozpočtu na příští rok (viz Respekt č. 43/98). Při hlasování o důvěře byla vláda poražena a před italskou levicí, která se dostala do vlády v roce 1996 po padesátiletém půstu, se otevírala propast úřednické vlády či předčasných voleb - a ty by za daných poměrů favorizovaly pravicovou opozici. Právě perspektiva voleb vedla k rozkolu neokomunistů: část strany, vedená Armandem Cossuttou, zůstala věrna dosavadní koalici.Prezident Scalfaro požádal Prodiho, aby se pokusil vytvořit novou vládu, jejíž většina měla být rozšířena směrem do středu o Demokratickou unii pro republiku (UDR) vedenou Francescem Cossigou. UDR byla ochotna Prodimu hlasy dát, ale stanovila jasné podmínky: Prodi musí prohlásit, že vládní většina vzešlá z voleb 1996 skončila, a proto do nové vlády musí přijmout i členy…