Zbytečné obavy a marné naděje

Jsou Češi bohatší po listopadu než před ním? Máme víc chudáků než západní Evropa? Trpí chudobou častěji důchodci, nebo rodiny s malými dětmi? Odpovědi na podobné otázky patří k běžné výbavě politiků a dosud na ně mohli odpovídat podle toho, jak potřebovali. Zatímco sociální demokraté před volbami viděli zubožený národ, kde poctivým pracovníkům a důchodcům hrozí chudoba a nezaměstnanost, ODS vždy říkala, že se máme podstatně lépe než dříve a že nezadržitelně bohatnou všichni, kdo jsou dostatečně schopní a dokážou tvrdě pracovat.Údaje o ekonomické situaci obyvatelstva mohou politici užívat, jak se jim hodí, ze dvou důvodů. Za prvé je život méně přehledný než za socialismu: stát už nedrží pevné ceny a mzdy a nediktuje, co si lidé smějí koupit, navíc všechno komplikuje inflace, pracovní trh apod. Za druhé vědci nestihli sociální vývoj České republiky po listopadu ani zmapovat. První splátkou jejich dluhu se tak stává kniha sociologa Jiřího Večerníka Občan a tržní ekonomika.

Podivná cesta na Západ

Mottem Večerníkova textu by se mohla stát věta „listopadová revoluce přinesla řadu obav i nadějí, pro většinu lidí se ale nenaplnilo ani jedno, ani druhé“.Pokud jde o obavy z budoucnosti, nově zavedený trh dosud nesoudí kvalifikaci a schopnosti Čechů tak přísně, jak se čekalo. Udržet staré, nebo dokonce získat lepší místo bylo možné u většiny firem bez velké snahy nebo zvyšování kvalifikace. Lidé proto záhy o své obavy přišli, naopak oplývají až nezdravou…