Zapomeňte na Vrchlabí

Na tenhle případ by se nemělo hned tak zapomenout. Smrt šestadvacetileté matky čtyř dětí zahnané dvěma opilými násilníky do vln únorového Labe ocenil soud dohromady patnácti lety pro oba pachatele. Vzhledem k tomu, že zabití mladé romské ženy známými militantními rasisty od počátku vypadalo jako jasná vražda s rasovým motivem, jde o velmi mírný trest. Státní zástupce Miroslav Antl to ale veřejnosti vysvětlil: Helenu Bihariovou nezabili oni dva mládenci, nýbrž rozvodněné Labe.Výsledek královéhradeckého procesu otevírá diskusi nad významem pojmu „rasově motivovaný čin“. Ten byl do našeho práva zaveden po sérii rasistických vražd v polovině 90. let. Tehdy se zdálo, že zahrnovat rasové útoky pod „mimořádně zavrženíhodné trestné činy“ nestačí a je třeba dát jim speciální nálepku. Dnes je však jasné, že v podmínkách našeho soudnictví vede tento posun do slepé uličky. Neboť jak se vlastně dá rasový motiv dokázat? Pro české soudce jedině tak, že pachatel při činu řve hesla typu „ty černá držko, já tě kvůli té tvé černé kůži zabiju“. A protože takový důkaz je k dispozici jen výjimečně, jsou případy rasového násilí posuzovány v současných Čechách de facto mírněji než před „motivační“ novelou. Z faktu, že rasový podtext nelze jasně dokumentovat, totiž zdejší představitelé spravedlnosti dovozují, že se vlastně nestalo nic strašného, nic mimořádně zavrženíhodného. A tak se se například z ubití romského otce bránícího svoji dceru před bojůvkou skinheads vyklube drobná silniční nehoda…