Představitelům tuzemské sociální demokracie se nelze divit, když v souvislosti s výsledkem německých voleb upozorňují na skutečnost, že všem zemím Evropské unie s výjimkou Španělska a Irska dnes dominují levicové strany. Miloš Zeman by byl sám proti sobě, kdyby se nejnovější „trendy“ v západoevropské politice nepokusil vyložit jako osudovou nutnost, které se nevyhne ani Česká republika. Nakonec i na Západě vysvětluje většina levicových politiků své úspěchy jako nezadržitelný historický ústup Evropy od konzervativních a liberálních hodnot. Podobně jako v jiných případech, kdy ideologický pohled na svět převládne nad chladnou úvahou, je ale i tentokrát přání otcem myšlenky.
Střídání stráží
Podíváme-li se podrobněji, co se v Evropě děje, zjistíme, že daleko spíše jde o historickou náhodu než o nezvratný politický trend. Dobře víme, že ještě před dvěma lety bylo vše jinak, přesněji řečeno úplně obráceně než dnes. V největších zemích západní Evropy byly u moci pravicové vlády a naopak ve východní Evropě postkomunistická levice. Dnes pro změnu „zachraňují pověst“ evropské pravice vlády v Maďarsku, Polsku, Bulharsku a dalších zemích bývalého východního bloku. Proto jsou pokusy sčítat levicové strany u vlády a vyvozovat z toho dalekosáhlé závěry sice pochopitelné, ale přesto (nebo spíše právě proto) směšné. Za pár let může být všechno jinak, ve východní Evropě může být u moci opět levice a na Západě pravice.V případě Velké Británie a Německa byla…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
