Prskni kartu za sklo

Kdykoli Miroslav Kapoun přijíždí do své přerovské kanceláře, může blahořečit chvíli, kdy se stal poslancem za sociální demokracii. Díky tomu si smí dovolit to co málokterý z jeho voličů: nechat auto venku před domem, přestože tam přerovská radnice už před lety vyhlásila zákaz zastavení. Jako všichni čeští poslanci a senátoři má totiž Kapoun malou zelenou kartu, kterou stačí dát za přední sklo, a policie ani městští strážníci nesmějí takovému autu nasadit tzv. botičku. „Auto označené tou kartou je prakticky nepostižitelné a hlídky ho ani neregistrují,“ potvrzuje Václav Bláha, náměstek ředitele pražské městské policie.

Služebně starší poslanci se rozpomínají, že smyslem zelené karty původně bylo zajistit si parkování v bezprostředním okolí sněmovny, tedy v pražské Sněmovní ulici a na Malostranském náměstí. Do zákona o policii ale pro jistotu vepsali rovnou paragraf, podle nějž se nikdy a nikde nesmějí použít „technické prostředky k zabránění odjezdu“ pro automobil vlastněný „osobou požívající výsad a imunit podle zákona“. Zákonodárci se tak mohou bez obav pustit na vyhrazená parkoviště, zákazy stání a další místa běžným smrtelníkům nedostupná. „Jedete třeba přes půl republiky na akci - a tam není kde zaparkovat. Tak dáte auto na chodník a prsknete tu kartu za sklo,“ pochvaluje si vymoženost komunistický poslanec Svatomír Recman. Jak sám říká, dosud svou výsadu uplatňoval minimálně a jen v opravdu nutných případech: „Třeba při parkování, když tam byly automaty.“

Na rubu kartičky je napsáno, že má platnost pouze s průkazem poslance nebo senátora. V praxi ale policisté ani strážníci samozřejmě u auta nečekají, až přijde řidič, takže jím může být kdokoli. „Už jsem to půjčil tajemníkovi,“ připouští sociální demokrat Ladislav Skopal. Jinak všichni ostatní tvrdí, že kartu nedali z ruky.

Jaroslav Zvěřina z ODS je jako jeden z mála přesvědčen, že o žádné privilegium nejde: „Nevím, co je na tom divného, výjimky mají různí lidé. Když jste podnikatel, můžete si zažádat o výjimku na dopravním inspektorátu. Spousta mých známých to dostala.“ V tom případě ovšem poslanec pozapomněl, jak to v běžném životě chodí: absolutní imunitu proti botičkám mají v celé republice kromě členů parlamentu už jenom ozbrojené složky, diplomati a invalidé, kdežto podnikatel si může nanejvýš vyběhat výjimku pro parkování před svým podnikem. A pokud jde o jiný častý argument zákonodárců, tedy že „je to všude ve světě“? Není. Například v Bruselu, sídelním městě NATO a Evropské unie, se botičky nedávají: „Auto se rovnou odtahuje. A už to zažila řada diplomatů či funkcionářů EU. Neumím si představit, jak by tady šlo někoho předem šanovat,“ říká bruselský zpravodaj České televize Pavel Bouda. Totéž říká redaktor britské BBC Teodor Marjanovič:„Něco takového je tady vyloučeno. Novináři by si na poslancích pěkně smlsli.“ Pouze ve Francii (podle informací tiskového odboru tamního Národního shromáždění) mají poslanci beztrestné parkování zaručeno, ale jen pro služební, nikoli pro osobní vozy.

Čeští zákonodárci se své univerzální „kouzelné karty“ vzdát nemíní. Za všechny to výstižně říká poslanec Unie svobody Ladislav Korbel:„Používám to zřídka, ale občas potřebujete naléhavě zastavit třeba i tam, kde je to zakázáno.“ A jak připomíná sociální demokrat Miroslav Kapoun, zákonodárce je třeba chránit více než jiné občany. „Nasazování botiček by se mohlo zneužívat,“ varuje Kapoun. „Já bych to sice neudělal, ale umím si představit starostu, který by pořádně znepříjemňoval život těm, kdo by proti němu vystupovali.“