Filmová intifáda

„Nechci být již déle umělcem.“ To je ústřední motto tvůrčí skupiny Dogma 95. Jejími zakladateli jsou dánští režiséři Lars von Trier a Thomas Vinterberg, pro které se konec filmového umění stal programem konce století. Charakteristická je pro ně absolutní rezignace na osvědčené žánrové postupy a výrazové prostředky. U devětadvacetiletého Thomase Vinterberga, jenž se do povědomí diváků zapsal zatím pouze svým absolventským dílem Poslední kolo a jediným celovečerním snímkem Největší hrdina, se nelze ničemu divit, o to větším překvapením je pak tento náhlý obrat u režiséra světové extratřídy Larse von Triera. Ten ve světě proslul především vysoce stylizovaným filmem Evropa (filmový klub ČT 2), později opusem Prolomit vlny, který si našel trvalé místo i v českých art kinech, a televizním seriálem Království I a II, jehož druhý díl byl spolu s Idioty aktuální novinkou letošního 33. karlovarského filmového festivalu.Prvními výsledkem Dogmy 95 jsou Vinterbergova Rodinná oslava (Festen) a von Trierovi Idioti (Idioterne), poprvé promítané na letošním festivalu v Cannes. Rodinná oslava byla zařazena i do soutěže, kde získala Zvláštní cenu poroty ex aequo.

Co nespláchla nová vlna

Tvůrci manifestu píšou: „V šedesátých letech už toho bylo příliš, film je mrtvý a volá po vzkříšení. Cíl byl správný, ale prostředky ne.“ Francouzská Nová vlna byla podle nich prvním pokusem zčeřit zatuchlou filmovou hladinu. Ta vybízí ke srovnání s Dogmou 95 svými radikálními…