Dopisy

Rouček není radikál

V článku Zemanův nový mluvčí jde tisku po krku (Respekt č. 3/98) píšete: „V tichém hubeném muži… by nikdo nehledal radikála. Právě takto ovšem mají Libora Roučka zapsaného v paměti Češi z vídeňského exilu - dnešní kancléř Ivan Medek nebo levicový novinář Přemysl Janýr.“

Je pravda, že mi zavolal člen redakce Respektu a žádal mě o informace o L. Roučkovi. Zájem odůvodnil jeho „radikálními názory“. Na moji udivenou otázku, z čeho na radikálnost jeho názorů usuzuje, poukázal na článek (o úpravě tiskového zákona, pozn. red.) uveřejněný v Právu. Odpověděl jsem, že Rouček žil dlouhou dobu na Západě a že řada věcí, které se zde mohou zdát „radikální“, je tam zcela běžných. Jako příklad jsem uváděl státní podporu tisku zejména v malých zemích, jíž je zajišťována názorová pluralita, aby nebyla zcela odvislá jen od „trhu“. Zmínil jsem se v této souvislosti o Rakousku a Norsku a dodal, že bych si zde rozmýšlel s takovými argumenty vystoupit, protože bych ve zdejším názorovém klimatu mohl být nařčen z nepřípustného revolucionismu. Že tedy článek znám, ale nevidím v něm z hlediska „západních norem“ nic radikálního. Výslovně jsem se zmínil, že byl členem výboru Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku, jehož jsem byl předsedou, takže jsme se dobře znali, ale že jsem ho za radikála nikdy nepovažoval. Uvádět mě jako svědka je tedy naprosté…