Ke krizi globálního kapitalismu

Americký Kongres má brzy rozhodnout o tom, zda poskytne dodatečné prostředky Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF). Před světovou hospodářskou krizí varoval minulé pondělí dokonce i americký prezident.

Brazilská ekonomika musí čelit úprku investorů a útoku spekulantů na tamější měnu real. V uplynulých týdnech tak Brazílie přišla o 25 miliard dolarů devizových rezerv (tedy veškerý zisk, který země získala z nedávné největší privatizační akce na světě - prodeje brazilského telecomu) a jenom za minulé pondělí uteklo ze země 900 milionů dolarů. Brazilský opoziční levicový prezidentský kandidát navrhuje zavedení přísných restrikcí na vývoz kapitálu po vzoru Malajsie. Pokud se brazilská ekonomika zhroutí, strhne s sebou i zbytek Latinské Ameriky. Není divu - Brazílie svým ekonomickým významem a velikostí trhu daleko převyšuje Indonésii či Rusko.

Ruská vláda Jevgenije Primakova se pokouší jednat s MMF a také se rozhodla tisknout peníze. To vše jsou důvody, proč byl před bankovní výbor amerického Kongresu minulé úterý pozván finančník George Soros, který zde přednesl dlouhou přednášku. Ta vzbudila značnou pozornost světových médií.

Asie: horší než v roce 1929

Na začátku přednášky Soros upozorňuje, že krize, kterým musí čelit některé asijské země, se dají srovnat s tím, co následovalo po roce 1929. Co se týče životního standardu, dostane se podle něj například Indonésie o třicet let zpátky. Japonské hospodářství se propadá stále rychleji a ruský finanční systém se zhroutil. To vše prý bude mít velké důsledky pro politiku i pro celé lidstvo.

Soros připomíná, že všichni žijeme v systému globálního kapitalismu, který je charakterizován nejen relativně svobodným obchodem, ale také volným pohybem kapitálu. Systém velmi prospívá finančnímu kapitálu, který si může svobodně vybrat, kam se bude ubírat. Můžeme si to představit jako gigantický systém krevního oběhu, který do sebe vsakuje kapitál na finančních trzích a institucích v centru a převádí jej na periferie. Až do thajské krize v červnu 1997 centrum stále získávalo nové peníze a pumpovalo je na okraje. Díky přílivu kapitálu se novým trhům dařilo. V roce 1994 investovaly například americké fondy (mutual funds) téměř polovinu získaného kapitálu právě na nové trhy. Když vloni začala asijská krize, směr pohybu kapitálu se obrátil. Začal proudit z periferií zpátky do centra. Tento obrat v proudění kapitálu výrazně prospíval centru, tedy především Americe. Levnější ceny dováženého zboží uvolnily inflační tlaky a trh s akciemi dosahoval závratných výšek. V okamžiku, kdy se zhroutilo Rusko, přišel podle Sorose okamžik zvratu. Krize na periferii již nemůže být v žádném ohledu prospěšná ani pro centrum.

Nové zdroje pro MMF

Ve chvíli, kdy ruská vláda vyhlásila neschopnost splácet vládní dluh, spálila si v Rusku prsty celá řada zahraničních bank, především ty, které obchodovaly s ruskými bankami a angažovaly se v těžko průhledných operacích s řetězci tzv. finančních derivátů (futures, opce a swapy). To může podle Sorose vést k tomu, že banky se stanou v globálním měřítku neochotné k jakémukoli riziku. Může přijít globální „credit crunch“ (stav, kdy se banky bojí půjčovat peníze). Investory a spekulanty zase vyděsila malajsijská vláda, která administrativně omezila pohyb kapitálu, a proto začínají opouštět i Latinskou Ameriku. Třetím nejdůležitějším faktorem, který vede ke krizi globálního kapitalismu, je prostá skutečnost, že ho ani mezinárodní měnové autority nedokážou držet pohromadě. Programy MMF zřejmě nefungují a odpověď skupiny G-7 na ruskou krizi zdaleka neodpovídala vážnosti situace. S globálními finančními trhy je podle Sorose ta potíž, že dokud jde vše dobře, protiví se jim jakékoli státní a vládní vměšování, ale v momentě, kdy dojde ke krizi, čekají intervenci od nějaké vyšší autority. Pokud krize postihne také USA, je pravděpodobné, že nastane nová vlna protekcionismu, která povede k úplnému rozpadu mezinárodního obchodu.

Proto Soros oživil před Kongresem svoji myšlenku vzniku nadnárodní superpojišťovací instituce. Zároveň se vyslovil i pro to, aby MMF dostal od amerického Kongresu nové zdroje. Podle Sorose je pravda, že MMF zvýšil tzv. morální hazard: existence záchranných plánů skutečně podpořila bláznivé a hloupé chování mnoha bank a investorů, kteří se hrnuli i na velmi riskantní teritoria. V tomto okamžiku ale morální hazard pracuje opačným směrem. Zdá se, že hříšníci jsou trestáni, ale neexistuje žádná odměna za slušné chování. Proto je nutné, aby vyspělý svět výrazně změkčil splátkový kalendář zahraničního dluhu zemím, které dodržují přísné podmínky MMF. Takových zemí jsou v Africe, Asii nebo východní Evropě desítky, sám Soros dává za příklad Rumunsko a Moldávii - nemají žádný jiný zdroj finanční asistence než MMF a ten je také dosud schopen těmto zemím efektivně pomoci.