Když „jiní” uvažují stejně

Řadový čtenář novin či televizní divák musí mít z voleb, které předminulý víkend proběhly v Bosně a Hercegovině, v hlavě zmatek. Tamní občané totiž volili do tříčlenného bosenského předsednictva, do celobosenského parlamentu, do sněmů Republiky srbské i muslimsko-chorvatské Federace Bosny a Hercegoviny, a navíc ještě do kantonů v této druhé entitě navenek jednotného státu. Jak si to přebrat? Nechme stranou procenta hlasů a podívejme se na to, oč v této zemi jde, co se změnilo za tři roky křehkého míru a za dva roky od prvních poválečných voleb.

Volby po dvou letech

První bosensko-hercegovské volby po podpisu daytonské mírové dohody (viz Respekt č. 37 a 39/96) se konaly ve zpustošené zemi, ve které měli moc pevně v rukou váleční vůdci a značná část obyvatelstva byla odkázána na zahraniční humanitární pomoc. Váleční zločinci se sebejistě pohybovali po „svém“ území, přesvědčeni o vlastní nedotknutelnosti. Ve velké části země nebylo obnoveno zásobování, dodávky elektřiny a plynu, média byla pod úplnou kontrolou vládnoucích sil a svoboda pohybu byla omezena téměř jako za války. Nebylo divu, že volby v roce 1996 přinesly jen jakousi pseudodemokratickou legitimizaci válečných výsledků.Od té doby investovalo mezinárodní společenství do pokusu s demokratizací poválečné Bosny obrovský…