Ruce čisté, stvoř mi, ó Bože!

Suverénně největším hitem české současnosti je akce čisté ruce. Frekvence, s níž o ní mluví média i vládnoucí politici, přímo vyzývá zabývat se projektem dřív, než vyprší obvyklé tři měsíce hájení Zemanova kabinetu. Čisté ruce byl pro jedny dokonalý předvolební slogan, z kterého šel ovšem trochu strach. Nedalo se vyloučit, že je to politická hrozba a vzkaz těm, kteří byli tenkrát u moci: až nastoupíme my, tak uvidíte. Pro druhé to však byla šance dozvědět se pravdu o pozadí české ekonomické transformace. Jde o to, jaká je skutečnost.

Mezi přáteli se nezavírá

Konec Klausova vládnutí se vyznačoval neprůhledností zejména u stranických finančních transakcí, že se přímo nabízelo po nich jít. A je přece docela přirozené, když nová vládní garnitura nechá přezkoumat neprůhledné aktivity svých předchůdců. Občan by si to měl přát a politik, který je u moci, by měl vědět, že příště to bude on, kdo bude na paškále, a že je to tak správné.

Hned poté, co sociální demokraté napochodovali hlavním vchodem do Strakovy akademie, bylo jasné, že je lehčí vymyslet slogan do voleb než takovou očistu provést. Není to však jen otázka profesionality. Nabízí se daleko vážnější podezření: chtějí vůbec sociální demokraté staré podvody odhalovat? Před volbami bylo všechno jasné: hlavním viníkem byla ODS. To ona zpackala privatizaci, to ona mohla za to, že byly banky vytunelovány, že trh se řídil sám. Akce čisté ruce byla nabídnutým řešením. Po volbách se situace změnila…