Nekrvavá maturita

Demokracie má podle definice hlavní výhodu v tom, že umožňuje vyměnit vládu bez užití násilí. Poslední volby mohou sloužit jako důkaz, že česká demokracie už toto skutečně dokáže. Další předností demokracie má být schopnost vybrat elitu, která dokáže dovést zemi k prosperitě. To předpokládá, že z voleb vzejde silná a cílevědomá vláda, proti které stojí kvalifikovaná a nesmlouvavá opozice. Takovou šanci u nás ale demokracie ještě nedostala. První Klausova vláda byla skutečně silná, proti ní ale stála rozdělená, tedy slabá opozice, a to byl také zřejmě jeden z důvodů, proč ministři na cestě za prosperitou tak brzy usnuli na vavřínech. Druhý Klausův kabinet už byl menšinový, příliš toho nedokázal a brzy zkrachoval. Teprve poslední volby daly několik možností sestavit akceschopnou vládu a mít k ní i silnou opozici. Povolební vyjednávání ovšem rozdala karty úplně naopak: vláda je menšinová a opozice rozdělená. Co od nich můžeme po minulých zkušenostech čekat?Po dvou měsících je předčasné vládu hodnotit - řadu přehmatů lze omluvit tvrzením, že jak jsou ministři staří, tak jsou nezkušení. Reformním žárem ale zrovna neplanou. O tom nejlépe svědčí premiérův povzdech, jak se těší do předčasného důchodu. O mnoho větší radost ze života nemají ani opoziční strany: Klausova ODS i neformální koalice Rumla a Luxe v červenci slíbily, že už v září jmenují každá svou stínovou vládu, která nabídne kvalitní variantu k sociálnědemokratickému vládnutí. Slib nesplnil nikdo. Jejich omluvou je…