K Návrhu územního plánu hlavního města Prahy se mohli vyjadřovat nejen zástupci státní správy, ale i jednotlivci (majitelé pozemků i jejich uživatelé, jednotliví občané i občanská sdružení, fyzické i právnické osoby). Háček byl v tom, že zatímco k námitkám a připomínkám státní správy jsou zpracovatelé povinni přihlédnout, na názory občanů brát zřetel nemusí. Zastupitelstvo hlavního města tak může plán schválit, aniž by bylo dosaženo konsenzu s občany, kteří v budoucnosti ponesou jeho důsledky.Práce na územním plánu provází od počátku mnoho nejasností plynoucích především ze zamlžených vztahů mezi státní správou a samosprávou. Pražský magistrát využívá pro práce na územním plánu zvláštní úřad - Útvar rozvoje města Prahy, na nějž současně převedl některé ze svých pravomocí veřejněsprávních i samosprávních. ÚRM se tak stává trojjedinou institucí, která si zadává úkol, zpracovává jej a nakonec i předkládá ke schválení pražskému zastupitelstvu. To odporuje hlavnímu účelu plánu, totiž jakési dlouhodobé shodě o způsobu využívání města mezi všemi, jichž se to týká.Snad nejzřetelněji se tyto rozpory projevují v oblasti dopravy, především v přístupu k přebujelému individuálnímu motorismu. Na tisíc Pražanů - včetně kojenců, nemocných a starců - dnes v Praze připadá rekordních pět set aut. Automobily doslova ucpávají Prahu zejména v ulicích vnitřního města, ale začínají působit problémy už i v okrajových částech metropole. Návrh však s omezováním individuálního motorismu v centru…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu