Boj o Senát začíná

Rozzářené obličeje, ruce čtyř mužů zaklíněné do sebe, řeči o „významném dni“, „dobrém díle“, „nové síle“, „zájmu voličů a republiky“. Tak vypadal minulý týden v úterý odpoledne slavnostní podpis koaliční čtyřdohody pro volby do Senátu. Pokus lidovců, Unie svobody, ODA a Demokratické unie o spojení roztříštěné pravice ovšem není motivován jen obavou z vládnoucí levice. Stejným nepřítelem spojených stran je i pravicová ODS. Pokud totiž partaje Klause a Zemana dostanou dohromady alespoň třináct ze sedmadvaceti křesel, o něž se v letošním klání hraje, změní ústavu a své malé konkurenty bez milosti a bez diskuse zničí.

Třináct inženýrů a jeden Čech

Zopakujme si stručně politické reálie léta 1998. Po červnových volbách šéfové velkých stran Klaus a Zeman zjistili, že než dohadování se o rozdělení moci s malými, byť ideologicky ne tak vzdálenými stranami je snazší podělit se o ni mezi sebou. Toto poznání stvrdila časově neohraničená „opoziční smlouva“. Měla ovšem jednu nevýhodu: přestože volební výsledky nabízely tři varianty koaličních většinových vlád, moci se na základě smlouvy chopil výrazně menšinový - a tudíž nestabilní - kabinet. Obě nejsilnější strany se proto ve jménu stability dohodly na krátkém procesu s menšími politickými konkurenty. V praxi na to stačí zavést do ústavy většinový volební systém. (Tedy věc, se kterou šéfové ODS i ČSSD před volbami rozhodně nesouhlasili, proti které brojili a kterou měla ve volebním programu - paradoxně - pouze Unie svobody.) K úspěšnému zásahu do ústavy musí ODS a sociální demokraté držet dohromady tři pětiny všech křesel v Senátu, tedy čtyřicet devět z jedenaosmdesáti. To ovšem není pro smluvní tandem z dnešního pohledu nic složitého.

Nyní má Klaus se Zemanem pětapadesát křesel (včetně odboráře Richarda Falbra). V nadcházejících volbách si tedy může dovolit dokonce šest křesel ztratit, ani jeden z koaličních spojenců však s takovou variantou nepočítá. ODS si chce minimálně udržet všech dvanáct křesel, na kterých dosud seděli její senátoři, a ČSSD podle svého volebního manažera Jana Korfa plánuje vedle svých dosavadních šesti, s nimiž jde do voleb, získat ještě dalších devět křesel. „Proč? No přece abychom mohli realizovat novou politiku,“ vysvětluje Korf. K tomuto cíli nasazují do voleb tři nynější senátory, ministra zemědělství Fencla, zasloužilého umělce Františka Ringo Čecha a dvaadvacet zcela nových tváří, z nichž je třináct inženýrů, šest učitelů, tři lékaři a žádný dělník.

ODS jde do boje o změnu ústavy s deseti „starými“ senátory, extravagantním výtvarníkem Milanem Knížákem, sedmi zástupci radnic, dvěma ministerskými úředníky.

Koalice KDU, US, ODA a DEU by k ústavnímu vetu potřebovala získat minimálně třináct křesel (tedy o čtyři víc, než nyní opouští) za předpokladu, že ji pak podpoří i oba senátní komunisté. Tento počet by malým stranám umožnil nepřihlížet se založenýma rukama své likvidaci, ale učinit z ústavních změn skutečnou debatu a věc politického konsenzu.

Co se divíte

S čím tedy čtyřkoalice proti Klausovi a Zemanovi vyrukovala? Po měsíci dohadování obsazují lidovci devět okrsků, především moravských a východočeských. Ze známých tváří je zastupuje šéf antimonopolního úřadu Stanislav Bělehrádek, poslanec Tomáš Kvapil, senátoři Čada a Škrabiš. Jeden volební okrsek připadl DEU - předseda Ratibor Majzlík si vybral Mělník prý proto, že bydlí v sousedním okrese. ODA chtěla údajně pět křesel, nakonec obsadí čtyři. Uspět by prý mohl senátor a majitel sklárny Rückl (proti sobě má Knížáka), senátor a starosta Telče Jehlička a místopředsedkyně senátu Moserová. Unie nasazuje pět svých členů (ze známějších předsedu Rumla, senátora Zahradníčka a bývalého ředitele Vítkovic Františka Hromka). Zbytek dvacetisedmičlenné kandidátky, tedy osm míst, obsadili nestraníci (ze známých Jiří Skalický, Zuzana Roithová, šéf lékařské komory Bohuslav Svoboda).

Pokud by měl být volební úspěch přímo úměrný penězům vynaloženým na kampaň, nemají se silné strany zřejmě čeho obávat: sociální demokracie plánuje utratit 30 milionů, ODS ještě o pět více. Naproti tomu Unie má deset milionů na komunální i senátní kampaň dohromady, lidovci zhruba 5 milionů na senátní kampaň, ODA ještě neví.

V jakých okrscích se strhne nejzajímavější boj? Zajímavá bude bezesporu Praha 6, kde kandiduje pražský primátor Koukal a předseda US Ruml. V Praze 10 soupeří senátor Kondr s exministryní Roithovou. V okrese Plzeň-jih nasadila koalice exministra Skalického proti jeho bývalému náměstkovi a nyní předsedovi senátního hospodářského výboru Jaroslavu Jurečkovi. V Brně se utká senátor za US Luděk Zahradníček s primátorkou Dagmar Lastoveckou, v Liberci Bohuslav Svoboda s místopředsedou Senátu a lékařem Přemyslem Sobotkou. O další podobě naší politické scény by také mohla rozhodnout taktika stran pro druhé kolo. Společný zájem ODS a ČSSD na změně ústavy pravděpodobně povede ke vzájemné podpoře svých kandidátů a tento manévr také představitelé stran nevylučují. „O tom se bude jednat, až jak dopadne první kolo,“ říká hlava Zemanovy senátní kampaně Korf. ODS sice zatím podobně jako před volbami do sněmovny mobilizuje proti „levicovému hazardérství“, zda ale ve druhém kole vyzve voliče k podpoře kandidáta pravicové koalice, je podle místopředsedy ODS Miroslava Macka předčasné spekulovat. „Taktiku pro druhé kolo děláme až po kole prvním,“ říká Macek. „Bude záležet na tom, jestli koalice podpoří naše kandidáty. Co se divíte, politika se dělá z týdne na týden.“

E. Tabery je studentem žurnalistiky.