Slovo učiněné tělem

Skoro celé lidské dějiny vnímáme jako příběhy osobností, respektive elit. Ve dvacátém století však scénu opakovaně opanovala masa, kterou jednoduchá hesla sjednotila do podoby jakéhosi obludného organismu. Na počátku ji matně rozpoznáváme v dělnických průvodech, později se zřetelně vynořila při nacionalistickém třeštění na počátku první světové války, nebývalé vášně v ní probudili Hitler, Mussolini, Perón či Castro, zatímco sovětští vládci ji spíš přísně krotili, aby mohli světu předvádět její dokonalou drezuru. Masa se podílela na největších zločinech lidstva, pokud však došlo k účtování, pokaždé se rozplynula a zmizela. Zůstali jen udivení jedinci se špatnou pamětí.Pochopit a pojmenovat, čím vlastně masa je, se už více než století pokouší řada intelektuálů. K nejimpozantnějším, byť poněkud sporným výkonům patří studie Eliase Canettiho Masa a moc z počátku šedesátých let (vyšla před čtyřmi lety i česky), v níž autor masu pojímá jako tajemný antropologický úkaz, jehož kořeny tkví v nejhlubších vrstvách lidské psychiky. Canettiho o pět let mladší přítel H. G. Adler přistupuje k problému střízlivěji. Nenoří se do hlubin času a lidské duše, ale zůstává u doložitelných faktů novodobé historie, kterou jeho starší kolega úmyslně téměř opomenul. Adlerovo pojetí masy v knize Svoboda a bezmoc tak můžeme vnímat jako racionalistickou paralelu ke Canettiho básnické intuici.V doslovu k Adlerově knize charakterizuje historik Zdeněk Vašíček autora jako jemného básníka s hlubokým…