Co nejméně člověka

Je jasné, že Dobro a Krásno vyšly z módy. Pokud jde o Pravdu, fotografie ukázala její odvahu a její meze: zachycení jevů skrze ryzí působení jich samých, vyžadující co nejméně člověka, taková je ,naše Pravda'. Zdá se, že tato slova Valéryho textu Leonardo a filosofové přesně vystihují hlavní témata výstavy Odveta Veroniky - Od Man Raye po Matthewa Barneyho, která představuje fotografickou sbírku nadace Lambertových.

Obraz na roušce

Určující téma je přitom vymezeno samotným názvem výstavy. Spojení Odveta Veroniky je zkratkou dvou příběhů, přesněji řečeno pokusem o jejich propojení. První z nich se zrodil díky apokryfnímu spisu, podle něhož si Kristus, nesoucí kříž na Kalvárii čili Golgotu (tedy sotva „cestou do Kalvárie“, jak záhadně tvrdí česká verze textu), otřel tvář do roušky, kterou mu podala Veronika, a tak otiskl svou pravou podobu do lněného plátna. Druhý příběh tvoří proměny fotografie jako uměleckého média. Výstava tedy výslovně vpisuje fotografický obraz do tradice „pravdivého obrazu“, vzniklého přímým otiskem.Tato zároveň teoretická i technická filiace není ničím novým (je zmiňována už v minulém století), doprovodný text však naznačuje nikoli kontinuitu, nýbrž střet obou příběhů. Spojení „odveta Veroniky“ má patrně vyjadřovat polaritu mezi prostotou veraikonu („pravdivého obrazu“) a rostoucí složitostí technik, jichž užívá současné umění. Tato polarita sama nás ovšem upozorňuje nejen na to, že správný a správně dvojznačný název…