Zkouška mocí

Šestou polistopadovou vládu a čtvrtého premiéra potvrdil minulý týden parlament. Otázka zní: co můžeme čekat od vlády, v níž dominují bývalí komunisté v důchodovém věku, která je navíc menšinová a nemá žádný strhující program? Média ji už kvůli tomu předem odepsala a obhájci se drží pouze nepříliš objevného konstatování, že to kabinet nebude mít lehké, protože situace v zemi je špatná.Přesto Zemanova vláda nemusí skončit krachem. Není hříčkou osudu nebo poslanců opozičních stran a bude záležet jen na ní samotné.

Pár milých překvapení

Slabiny nové vlády jsou, zdá se, předem známé: menšinová podpora v parlamentu, nepřízeň médií a špatný výběr ministrů. Při bližším pohledu se ale žádné z těch výtek Zeman příliš bát nemusí.Rozhodně není žádným rizikem menšinový mandát: Klaus - a tedy i celá ODS - se zjevně zabydlel v opozici proti lidovcům a unii, a Zemanovi ministři tudíž dobře vědí, že je v nejbližší době nemá kdo nahradit. Také nepřízeň novinářů může být sotva větší než v čase po podpisu účelové koalice ČSSD s ODS. Překvapením nejsou ani kiksy některých členů vlády. Vždyť přece razantní boj ministra průmyslu Grégra za průmyslové lobbisty a jejich přístup k penězům z rozpočtu se čekal už dopředu; v řádu věcí je i dětinská chyba nezkušeného ministra zdravotnictví Davida, který bez vážné příčiny vyhlásil válku mocné lékařské komoře, a kdo by se divil postkomunistické marnivosti, s níž ministr vnitra Grulich jmenoval svou náměstkyní ženu, která…