Vrtěti Evropou

V jednom pražském oddíle vodních skautů platilo pravidlo: pod hrozbou tělesného trestu je zakázáno hovořit o tom, že se v oddíle praktikují tělesné tresty. Podobný postoj zaujímá řada evropských zemí k mezinárodnímu terorismu: pod hrozbou teroristického útoku je zakázáno hovořit o tom, že ten či onen stát podporuje terorismus, natožpak proti němu účinně zasáhnout. Necháme-li tuto hrozbu na pokoji, nechají na pokoji oni nás, zní většinový názor Evropy. Amerika uvažuje opačně: ohrožují-li oni nás, ohrozíme také my je. Je to spor obecný a letitý, ale v minulém týdnu opět ožil. Spojené státy zareagovaly na teroristický útok ze 7. srpna na své ambasády v Nairobi a Dáresalámu a ve čtvrtek 20. srpna podnikly raketový úder na cíle v Súdánu a Afghánistánu.Lídři západoevropských zemí Američany podpořili, ale otevřená debata - hlavně v médiích - pokračuje. Měla by zajímat i nás. Nešlo totiž přeslechnout hlas českého ministra zahraničí Kavana, který by v případě úderu proti teroristům dal přednost mezinárodní akci. (Ale jak by se na ní mezinárodní společenství shodlo, když se neshodne ani na postupu proti adresným teroristickým režimům?) Navíc stále ještě není definitivně odsouhlaseno, zda od nás bude vysílat svobodný rozhlas pro Irák a Írán. Takže i my rozhodujeme dilema: nechat je na pokoji, nebo přispět k jejich ohrožení?

Cena za oběti

Amerika zasáhla takto tvrdě proti teroristům, respektive vůči jejich patronům po dlouhých letech a navíc v době, kdy je…