Důležité bezvýznamnosti

Jak se píše románové svědectví o době velkého přelomu? Soudíme-li podle těžkostí, které z řady prozaických pokusů přímo čiší, potom třeba říci, že hodně těžce. Dokonce tak těžce, že literární kritika již čekání na takové svědectví vzdala a spokojila se s diskusí o jeho neexistenci. Román velkého převratu by měl být divoký jako Topol, ale přehledný jako Klíma, skurilní jako Kratochvil, ale lehký jako Viewegh, monumentální jako Kohout, ale obsesivní jako Boučková, indiskrétní jako Vaculík, ale poučený jako Hodrová. Na každý pád ale má jít o něco nového. O něco, co i tomu nejposlednějšímu čtenáři z nejzapadlejší tramtárie ukáže, že jsme tu nežili nadarmo.

Made in DDR

Třeba říci, že málokteří ze jmenovaných autorů podlehli bezprostřednímu pokušení doplnit obecné diskuse o názorný literární materiál. Jisté kroky vstřícnosti jsou patrné při pohledu na témata, která někteří autoři pro své porevoluční opusy zvolili. Ukázalo se, že samo tematizování historických změn přelomový román ještě neudělá.Přitom zdaleka nemusí jít o selhání autora, spíše o špatný odhad kritiky. Navzdory přesvědčení pamětníků velkých literárních rozmachů poválečné éry či krátké doby reformněkomunistického oteplení není nikde psáno, že hlavní atmosféru života po pádu železné opony skutečně tvoří kolektivní obcování s velkou historií.Nejnovější literární vývoj v zemi našich německých sousedů k pochybnosti tohoto druhu pouze opravňuje. K větší opatrnosti vedla nedávná zkušenost poté,…