Dvě desetiletí konfliktů v odlehlém Afghánistánu vyústila v ustavení samozvaného režimu striktních vykladačů islámu, Talibanu. Ofenziva talibanských ozbrojenců v posledních dnech nezadržitelně dobývá poslední bašty opozice. Bývalí studenti islámských škol v Pákistánu ovládli během čtyř let devadesát procent území Afghánistánu. Zlomem byl před týdnem pád Mazáre Šarífu, opozičního centra na severovýchodě země, a ovládnutí oblasti kolem hranice s Uzbekistánem: jediné celistvé území pod kontrolou oponentů Talibanu se tak nachází v sousedství Tádžikistánu. K čemu však je Talibanu vítězný pochod zemí, když svět stále uznává za legitimní vládu svrženého prezidenta Burhánuddína Rabbáního a premiéra Gulbuddína Hekmatjára?
Půda pro krále
Režim Talibanu uznávají pouze Pákistán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Ostatní svět má nadále vážné výhrady. Írán nemůže Talibanu, jenž vyznává sunnitský směr islámu, odpustit surové podrobení šíitského obyvatelstva. Sám pak coby stát zrozený islámskou revolucí označuje prosazování archaického pojetí islámského práva šaríi v Afghánistánu za uvržení celé společnosti do středověku. Pro Rusko, Uzbekistán, Turkmenistán a Tádžikistán zůstává představa existence islámského fundamentalistického režimu za humny hrozivá už proto, že islámské postsovětské republiky ovládají veskrze postkomunističtí aparátčíci. Z geopolitického hlediska je Kremlu proti srsti i pronikání Spojených států, jejichž jednoznačné podpoře se až…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu