Propastný rozdíl mezi první monografií fotografa Tona Stana, vydanou v roce 1990 slovenským nakladatelstvím Osveta, a současnou monografií, kterou vlastním nákladem vydala pražská počítačová firma PosAm, svědčí o přímo civilizačním skoku, který prodělala tuzemská polygrafie. Osveta sice měla v tehdejším Československu pověst polygraficky zdatného nakladatelství, jež těží z partnerství s moderně vybavenými tiskárnami v Martině, ovšem kvalita reprodukcí v jejím brožovaném sešitě je nesrovnatelná s „bezeztrátovými“ obrazy v nynější knize. Nejlépe je to vidět na převedení týchž fotografií, například Polibku (1986) či Kultury (1985–86). Přesmyk od brožurky, která ve světě může sloužit pouze coby základní informace, k velkoformátovému (32×43 cm) knižnímu dílu, jež snese nejpřísnější formální kritéria, bije do očí. Nicméně je druhotný. Pouze odráží a následuje umělecký vývoj a tvůrčí sebevědomí Tona Stana.
Prosím, neinterpretovat
„Tato kniha obsahuje šedesát devět fotografií. Až na některé výjimky vznikly v Praze a jsou také jejím prostředím ovlivněné. Z tohoto důvodu jsem knihu nazval Praha,“ píše v několikařádkovém úvodu rodák ze slovenských Zlatých Moravců. Proč však Prahu ohraničil roky 1980 a 1996, když práce jsou datovány léty 1983–1995, divák nepochopí. V osobním rozhovoru Stano vysvětlí, že osmdesátý rok znamenal v jeho životě přelom: ve dvaceti přišel do Prahy studovat FAMU, ocitl se ve zcela jiné životní i intelektuální situaci. Pod vlivem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu