Příhoda o útěku dvou statečných krav určených na porážku (viz Respekt č. 30/1998) vypovídá o rozdílné mentalitě obyčejných lidí na severu Evropy a v jejím středu. Článek připomíná případ dvou britských vepříků, kteří se loni také rozhodli vyhnout jatkám a schovali se v lesích. Jejich další dobrodružství vzrušovala veškerou britskou veřejnost a palce prý jim držela celá západní Evropa. Prasátka dostala jména, podle nichž je veřejnost rozlišovala, a v televizi se každý den ukazovaly mapky, kam až se propracovala. Mluvilo se o nich v hospodě, na ulici a v rodinách. Každý obdivoval jejich chytrost, a když byla chycena, ozval se výdech zklamání, a to hlavně z novinářských redakcí, protože vepřová anabáze zdvojnásobila prodej novin. Samozřejmě, že nepřicházelo v úvahu, aby byla vrácena na jatka, a i kdyby takový konec příběhu někdo navrhl, nenašel by se řezník, který by si troufl prodávat jejich maso.Prasátka se naopak stala mediálními hrdiny a objevují se každých pár měsíců na obrazovce i se svým novým majitelem v prostředí, kde jsou viditelně spokojena. Britové totiž mají tři vlastnosti, které Čechům pohříchu chybí. Především přirozenou lásku ke zvířatům, která sice nepopírá jejich užitkovost pro stůl i průmysl, ale zároveň vede k snaze zajistit jim co nejpříjemnější prožití jejich krátkého života. Dále mají smysl pro fair play a ten nevztahují jenom na lidi, ale na všechny živé tvory. V…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu