Terapie buldozerem

„Já nejsem žádný čumil,“ říká dívka s batohem na zádech mladému policistovi, který ji zastavil na kraji Kounova. „Přijela jsem pracovat.“ O chvíli později odchází k nedalekému obecnímu úřadu, kde bude spolu s dalšími dobrovolníky spát v místní knihovně. Studentka gymnázia v Chrudimi je jedním z téměř tří set lidí, kteří minulý týden přijeli do malé východočeské vesnice poničené velkou vodou. „Říkala jsem si, že by bylo dobré tady těm lidem pomoct,“ vysvětluje své pohnutky. „Je mi hloupé ležet někde u rybníka a být k tomu lhostejná, když můžu něco dělat.“

To jsou kluci

Na kusu dřeva pod stromem sedí muž v beranici. Tam, kde dnes leží hromady kamení a štěrku, sekal ještě před pár dny jeho švagr trávu. Bagry přendavají do hlučících tatrovek balvany, které se s rozvodněným Hluckým potokem přivalily z nedalekého lesa. Jan Formánek (60) se loučí s domem ve stráni za říčkou, který před dvaceti lety postavil. Dvě zdi strhla voda, podemletá dřevěná veranda visí ve vzduchu. Na šikmých podlahách dvou horních pokojů se udržela jen kachlová kamna a knihovna. „Žena mě poslala, abych prý kolem domu uklidil, než ho strhnou,“ říká Jan Formánek.

„Nechcete pomoct?“ přichází padesátník v montérkách s asi čtrnáctiletým chlapcem. „Zeptejte se těch hochů,“ ukazuje Jan Formánek na dva mladíky s lopatami, kteří odhazují bahno kolem jeho šedivé škodovky, ze které je vidět jen střechu a kus dveří. „To jsou kluci,“ dodává s obdivem. "A znám naopak zdejšího člověka,…