Nejnovější dílo Joela a Ethana Coenových se od prvních záběrů představuje jako parafráze slavných vět z eseje Prosté umění vraždy, jimiž Raymond Chandler načrtává portrét svého hrdiny na pozadí moderního velkoměsta: „Těmi bídnými ulicemi však musí kráčet muž, který sám není bídák a nemá ani špinavé ruce, ani strach. Detektiv těchto příběhů musí být právě takový muž. Je hrdinou, je prostě vším. Musí být skrz naskrz mužem, musí být mužem prostým, ale i výjimečným.“ Úvodní slova filmu přitom naznačují klíčový posun, který je vposledku něčím složitějším než zábavnou parodií kódů „drsné školy“: ve filmu Big Lebowski si chandlerovskou povahu podrží kostra příběhu, do níž bude vsazen muž stejně čestný jako Phil Marlowe, avšak zcela jiným způsobem výjimečný. Jeff Lebowski alias Dude (Jeff Bridges) totiž aspiruje na pomyslný titul nejlínějšího muže Los Angeles, a tím i celého světa. Myšlenka zkřížit postavu soukromého detektiva s Lermontovovým „hrdinou naší doby“ či Gončarovovým Oblomovem není samoúčelná, ale umožňuje Coenům ztvárnit zásadní dilema výstavby hraného filmu vůbec, plynoucí z nutnosti zdůraznit buď postavy, nebo dějovou osnovu. Big Lebowski nabízí v první řadě tematizaci tohoto napětí samotného, nutně - a zjevně úmyslně - na úkor soudržnosti celku filmu. Lékem na proměnlivou nerovnováhu postav a děje se proto stává figura vypravěče, jehož vstupy příběh ohraničují.
Tuto agresi nelze trpět
Na rozdíl od Chandlerových románů a jejich filmových…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
