Nauč se říkat ne

„Feťáků mám ve škole asi deset, s těmi, co to už vyzkoušeli, dohromady třicet. Kdybych přičetl ještě pravidelné kuřáky, dělá to celkem asi padesát dětí,“ říká Daniel Kaiser, ředitel základní školy v Jižní ulici v Praze 4. To je více než 10 % z celkového počtu žáků školy. Nic výjimečného. Pravidelní, návykoví kuřáci se rekrutují z dětí ve věku 13 až 17 let. Ředitel Kaiser pokračuje: „Rodiče dětí, které mají problémy s kouřením a drogami, jsou většinou velice zaměstnaní lidé, nevěnují svým dětem dost času a pozornosti, nevědí, čím se děti zabývají ve volném čase. Děti ostře vnímají nezájem okolí o svou osobnost, o dovednosti a výkonnost, okolí nestojí o jejich pomoc. Cítí být nevyužité. Nastupuje pocit, který je otevřenou bránou k drogám - nuda.“

Touha po poznání

Není to zdaleka tak jednoduché, ale jistou esenci všech ostatních příčin lze vskutku nudě přičíst. Mládež snad ve všech dobách nudil svět jejích předchůdců, a proto hledala jiné hodnoty, jiné zážitky a zpravidla nacházela jiné výrazové prostředky pro své sebevyjádření. Často přitom podléhala i nezdravým návykům, jimiž chtěla demonstrovat svou dospělost. Problém dnešní doby je v tom, že věková hranice tohoto hledání se neustále snižuje. Mladí dospělí jsou většinou schopni vybudovat si pevné základy své osobnosti a cestou sebepoznání nalézat svůj svět, adolescenti však bloudí mnohem snáze a v případě dětí je tragický konec takového dobrodružství mnohem pravděpodobnější než vznik nového…