Dobrý premiér, který neobtěžuje

Po obyčejném úředníkovi se obvykle nechce, aby hýřil nápady a staral se o práci svých kolegů. Úplně stačí, když to bude klidný, výkonný a slušný člověk. Ale politik? Co by to bylo za státníka bez odvahy, idejí a vynalézavosti.Dočasná vláda Josefa Tošovského, jejíž půlroční éra skončila minulou středu jmenováním levicového kabinetu, byla složena napůl z „úředníků“, napůl z čistokrevných politiků. První část reprezentoval především premiér, který se stal téměř ztělesněním úřednických ctností, druhou polovinou byla liberálně-konzervativní koalice, kterou lze ztotožnit s tvářemi Josefa Luxe za lidovce a Vladimíra Mlynáře za pozdější Unii svobody.

Pěkná gesta navíc

V učebnicích dějepisu se možná objeví, že za éry Josefa Tošovského parlament odhlasoval vstup země do Severoatlantické aliance a že byla prodána první velká banka. V obou případech šlo o věci, které dobíhaly a které by se odehrály i pod vládou Václava Klause. Jsou to právě příklady dobrého úřadování - nic víc, nic míň.Ale díky tomu, že ve vládě nebyli jen úředníci, kteří dělají to, co se má a musí, staly se i věci, na něž se v pozdní Klausově éře čekalo marně. Liberální část vládní koalice se pokusila o průhlednější vládnutí, když jsme se díky ní dostali už velmi blízko převratnému zákonu o svobodě informací, prudce povolila ceny energií a nájmů, rozjela prodej zbylých velkých bank. Zároveň se ale v dosud nebývalé míře projevil ekonomický i politický konzervatismus KDU-ČSL. Kvůli lidovcům…