Čas, jejž nelze promarnit

Čteme-li nejrůznější komentáře o povolebním vyjednávání politiků a Zemanově nové vládě, zdá se, že jejich autoři většinou zapomínají na jednu věc. Neptají se, jak naše republika v příštích letech obstojí v soutěži s největšími konkurenty. A nejde jen o střední Evropu. Ve stále rychlejším světě, kterému dominují globální myšlení, nejnovější informační technologie, rostoucí objem mezinárodního obchodu i vzájemných zahraničních investic, nejsou našimi konkurenty jen bezprostřední sousedé, ale i země na opačném konci zeměkoule. Zemanova vláda není v médiích už předem oblíbena. Najdou se i lidé, kteří se těší na to, jak se ČSSD u vlády znemožní. Může to být zábavné - na podobné hrátky ale nemáme čas.

Čekat na nás nebudou

Pakt dvou největších stran odevzdal vládu ministrům s nejvyšším věkovým průměrem od dob Adamcova předrevolučního kabinetu, kteří navíc nemají žádnou zkušenost s vládnutím. Zaručí České republice „dlouhodobou stabilitu“, nebo dokonce „klid k práci“, jak slibují přední politici, anebo bude naše země několik let tápat, přešlapovat na místě a váhat před nejdůležitějšími transformačními kroky?Řekněme, že nová vláda bude postupovat racionálně. Potom jistě zachová restriktivní rozpočtovou politiku (peněz v rozpočtu se nedostává) a v privatizaci bank bude postupovat rychleji, než se před volbami říkalo. Jenže na druhé straně se noví ministři budou nějakou dobou rozkoukávat. Svědčí o tom jejich protichůdná prohlášení, jak má pokračovat…