Tečka za majetkem

„Na církev nemám dobré vzpomínky už od dětství,“ svěřil se Pavel Dostál minulý čtvrtek televizním divákům. „Pan farář mě jednou při hodině náboženství místo argumentů ztloukl rákoskou.“ Tento zážitek navždy ovlivnil životní postoje ministra kultury v Zemanově týmu. Mimo jiné je dnes jedním z ideových sloupů, o který Pavel Dostál opírá své přesvědčení, že církvím se nemá vracet majetek ukradený jim kdysi komunistickým režimem.

Nanejvýš pět

Čalfův kabinet zpracoval na počátku 90. let dva zákony, na jejichž základě se řeholním řádům vrátilo devadesát klášterů - zhruba osmina původního majetku. Tyto právní normy se ostatně nesnažily o nápravu materiálních křivd. Jejich cílem spíš byla nejnutnější pomoc při obnově řeholního života. Církvím však komunisté ukradli po únoru 1948 mnohem více majetku než oněch pár klášterů. Ředitel odboru církví ministerstva kultury Pavel Zeman odhaduje loupež na 180 000 hektarů lesa, asi 60 000 hektarů zemědělské půdy a zhruba 2700 budov - klášterů, hájoven, nemocnic, škol, ústavů. Vyjádřeno v dnešních odhadních cenách jde o více než 100 miliard korun. V roce 1996 podmínil Josef Lux vstup lidovců do Klausovy pravicové koalice slibem, že vláda odškodní církve. Usnesení kabinetu ze září 1996 nabídlo církvím návrat „budov a staveb, které jsou ve vlastnictví státu a které slouží k duchovním, pastoračním a správním účelům nebo k sociální, charitativní, výchovné a vzdělávací činnosti“. Jednoduše řečeno, stát se rozhodl vrátit…