Užiteční umělci

Lze-li věřit Lidovým novinám (LN, 10. 7.), pak instinkty našich vybraných státotvorných umělců pracují dlouhodobě a spolehlivě. Co se naučili jejich předchůdci kdysi, předává se geneticky či jinak dál. Co ještě stihli nasbírat oni sami v mimulých desetiletích a minulých režimech, nutkavě vystupuje na povrch i nyní. Tak se například dozvídáme, že Pavel Zedníček očekává od právě podepsané tzv. opoziční smlouvy, že „nám konečně zajistí klid k práci“. Klid k práci! To tu deset let nebylo. Dělá si herec legraci, či z něj vyhrklo něco hlubinného, něco, co v něm bylo uloženo celou dekádu a shodou okolností to tehdy, za palachiády, nestačil veřejně říci - jako třeba někdejší „státní umělec“ Štaidl -, a tak se roky mučil, až se mu nyní, při vidině „klidu“, naskytla šance? Nebo ho skutečně někdo při práci rušil? Proč ho neodehnal jedním ze svých gestických pohybů?Také schůzka u „pana Klause“, na které prý „pan profesor vysvětlí, proč podepsal“, a kterou prý umělce ze Staroměstského náměstí svolává jako Hermés-posel bohů Lucie Bílá, je pozoruhodnou věcí, kterou k nám promlouvá duch už téměř zapomenutých časů. Nebylo by skutečně špatné obnovit pěknou tradici „uměleckých aktivů“ nebo rovnou pravidelných čtvrtků šéfredaktorů a vedoucích představitelů „tvůrčích svazů“ jako kdysi u Fojtíka na ÚV v domě na nábřeží. Lucie Bílá bude mít referát, Ivan Hlas diskusní příspěvek, nonkonformista Jiří Bartoška se bude dožadovat pauzy na cigaretu - ale nepustí ho. Jiří Menzel, odloživší…