Anglická středověká literatura zůstává v našich krajích nepříliš známá a až na čestné výjimky (jako jsou Chaucerovy Canterburské povídky) nepřeložená, a tak mohla česká kulturní veřejnost v nedávné době zaznamenat věc zřídka vídanou: hned dvakrát v krátkém sledu se na českém knižním trhu objevilo stěžejní literární dílo podzimu anglického středověku, Artušova smrt Thomase Maloryho. Zatímco brněnské nakladatelství Jota svod artušovských příběhů představilo v úplné podobě a novém překladu Ivoryho Rodrigueze, pražská Aurora připravila reedici překladu Jana Cahy, který vyšel ponejprv v SNHKLHU roku 1960 v rozsahu přibližně dvou třetin originálu, a vydala ji v prosinci 1997. Mezi oběma nakladatelskými domy přitom už delší dobu doutná spor o vztah novějšího překladu k překladu staršímu. Naplno se rozhořel letos koncem května poté, co Rodriguezovu verzi Obec překladatelů ohodnotila anticenou Skřipec za nejhorší překlad roku.Smyslem těchto řádků není tento spor řešit, pouze obrátit pozornost k otázce, jaký je vztah Rodriguezova českého překladu k Maloryho (středo)anglickému originálu. Tato otázka byla dosud opomíjena, přestože v mozaice celého případu představuje zásadní problém.
Divoký autor
Sir Thomas Malory (? - 1471), šlechtic a člen parlamentu původem snad z warwického hrabství, Artušovu smrt dokončil v letech 1469–70. Učinil tak shodou okolností ve vězení, kde se ocitl - nikoli ponejprv - za trestné činy zahrnující pokus o vraždu, vydírání,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
