Ďábelská groteska

Být realistou znamená ve dvacátém století prožívat svět jako absurditu a zobrazovat jej jako grotesku. To je sice už otřepaná fráze, ale snad si s ní lze pomoci při pokusu představit mimořádný román německého židovského spisovatele Edgara Hilsenratha (nar. 1926) Nácek & holič (Der Nazi der Friseur), jehož překlad tu začátkem roku vyšel. V Německu měl premiéru v roce 1977, ale jeho rukopis autor nosil celých šest let po různých nakladatelstvích, odkud mu jej prý vyděšení redaktoři s hrůzou vraceli. Umělecká síla Grassova Plechového bubínku už sice od poloviny 60. let ukazovala, že o fašismu se dá psát nemoralisticky a groteskně, avšak to, s čím přicházel Hilsenrath, musela být silná káva i pro otrlé lektory v letech sedmdesátých. Ostatně nevšední čtení je to i pro dnešního čtenáře.

Max a Icik

Ďábelská lest Hilsenrathova románu přitom spočívá jednoduše v tom, že jen domýšlí do důsledků jednu možnost, vyplývající z vyšinutých dějin. Proč by se třeba nemohlo stát, že masový vrah po návratu z války změní svou identitu a začne se vydávat za přeživší oběť hromadného vraždění? Proč by se mu to nemohlo povést a proč by mu to všichni kolem nevěřili? A proč by se tento politováníhodný hrdina nemohl stát zasloužilým občanem státu, který byl právě pro oběti jeho vraždění založen? Je to sice představa jako z halucinace, ale proč by noční můra nemohla být reálná?Vypravěčem románu je Max Schulz, „čistý árijec“, byť frustrovaný svým sociálním původem a vizáží …