Příští de Gaulle Ruska

Když ve druhé polovině května Alexandr Lebeď přesvědčivě zvítězil ve volbách na post gubernátora Krasnojarského kraje (3 miliony obyvatel, plocha šestinásobně větší než Francie), přiměl ke spekulacím média i experty. Není divu. Bývalý výsadkářský generál se z neohroženého vojáka a leckdy se ztrapňujícího diletanta v oblasti diplomacie změnil ve výrazného politika: když ho prezident Jelcin zapudil z výsluní slávy, dostalo se mu pozornosti i na Západě a v USA si jej povšiml i známý politolog Zbigniew Brzezinski.Zřejmě zde je důvod, proč od samého počátku sledoval Kreml Lebeďovy pohyby na politické scéně s jistou ostražitostí, zde je také důvod, proč oficiální masmédia poskytovala informace, jež Lebedě spíše skandalizovaly. Lebeď se totiž netajil svým aktivním zájmem o účast v prezidentských volbách roku 2000 a mimořádná podpora, jíž se mu dostávalo od ruské veřejnosti, z něj činila nebezpečného konkurenta pro současnou vládní garnituru, konkrétně pro Borise Jelcina. Připomeňme si peripetie Lebeďova osudu.

Hrdinou v izolaci

Odbojný generál zabránil počátkem 90. let jako velitel 14. armády v Podněstří krvavému konfliktu mezi ruskojazyčným a moldavským obyvatelstvem této oblasti. Jako veterán války v Afghánistánu zaujal specifický vztah i ke kabinetní ruské generalitě, pro niž se příslušnost ke kdysi nejmocnějšímu silovému rezortu stala vítaným zdrojem obohacování a posléze i kriminalizace ruské společnosti. Jeho vztah k tehdejšímu ministru obrany…