Železnice v roce nula

Ještě jednou a pěkně od začátku - tak by se dal shrnout půlroční vliv ministra Petra Moose na reformu české železnice. Minulý týden vláda schválila jeho koncept dopravní politiky. Kdo v ní hledal nápovědu, jak by měla v budoucnosti vypadat naše železná dráha, našel jediný vzkaz: stejně jako v Evropské unii. Vlaky jezdit budou, ovšem bude to drahé.

Od Římana k Duškovi

S prvními ucelenými návrhy reforem přišel v roce 1994 nový ředitel železnice Emanuel Šíp. Odboráři však pod hrozbou stávky vládu donutili, aby jej odvolala a „likvidační“ reformu zastavila. Když odešel, chopilo se opratí na dráze ministerstvo. Ministr Martin Říman razil heslo „moderní člověk jezdí autem, železnice nemá budoucnost“. Podle toho také vloni vypadal jeho návrh nutných změn: privatizovat či zrušit všechny regionální tratě (celou třetinu sítě), osobní dopravu nechat státu pouze na hlavních tazích. S příchodem Moose se mnohé změnilo. Vstřícný profesor odvrhl nechuť k železničním odborářům a začal s nimi jednat. Slíbil jim revizi privatizačního plánu a koncept dopravní politiky. Hlavní Moosova změna ale přišla koncem května po ministrově návratu ze schůze dopraváků Evropské komise, kde se dozvěděl o novém západoevropském trendu: upřednostňovat osobní železniční dopravu před automobilovou, a ne naopak. Moos tedy Římanovy plány na rozprodej třetiny tratí definitivně odmítl a kromě dopravní koncepce předložil do vlády i nový návrh, jak privatizovat. Nejde o žádný seznam tratí,…