Ať vyhraje krásná kopaná

Měřeno zájmem obyvatelstva, fotbalové mistrovství světa je nejdůležitější událostí světových dějin. Nechme stranou, že zápasy mužstev pěti kontinentů uvidí na francouzských stadionech miliony diváků a že se cena vstupenky na černém trhu vyšplhala do výše, kterou průměrný Čech nevydělá ani za půl roku. Podstatné je, že prostřednictvím televize bude „při tom“ plná třetina světové populace. Očekávané dvě miliardy diváků při nejdůležitějších zápasech znamenají největší reklamní obchod v dějinách.Všechny pochopitelně nejvíce zajímá, kdo vyhraje titul. Budou to znovu brazilští míčoví kouzelníci, jejich stejně šikovní konkurenti z Argentiny nebo Itálie, případně „ani dobré, ani špatné“, ale tradičně solidní Německo? To se odvažuje předpovědět málokdo.

Chlapská záležitost

Veřejnost planety Země - snad s výjimkou Afghánistánu, kde je zakázána televize - znovu bez výhrad propadla zázračné hře, při níž po trávníku běhá dvaadvacet speciálně trénovaných mužů, a když jim přeje štěstí, jednou nebo dvakrát za zápas dopraví nohou míč do některé ze dvou branek. Otázku, proč je fotbal tak populární, se pokoušeli už dříve zodpovědět mnozí slavní myslitelé, například Albert Camus. Ten byl přesvědčen, že „za vše, co ví o morálce a mezilidských vztazích, vděčí fotbalu“. Souboj fotbalových jedenáctek jako model společenského života, který se odvíjí v kolegiální spolupráci a čestném soupeření, naopak odmítal Camusův britský kolega George Orwell. Odpuzovala ho samotná…