„Současný penzijní systém se prodražuje a jakákoli vláda jej musí v budoucnu změnit.“ Tuto větu (konkrétně ji pronesl na květnové konferenci o penzijní reformě ministr financí Ivan Pilip) opakují čeští ekonomové v různých obměnách už několik let. Že dosavadní systém směřuje do deficitu (viz Žít a užít na cizí účet, Respekt č. 21/98), se bere jako hotová věc. Jen pro pořádek připomeňme proč: dnes vyděláváme na dnešní důchodce a spoléháme na to, že takto na nás budou vydělávat příští generace, ale důchodců je stále více a dětí se rodí stále méně. V odborném tisku se už debata konečně dostala do druhé fáze: jak by měla reforma konkrétně vypadat. Dosavadní návrhy na zavedení fondového systému, kde si bude každý povinně spořit na svůj důchod v soukromých penzijních fondech, nad nimiž podrží ochrannou ruku stát, totiž budí vážné pochyby.
Zdravotnictví na druhou
Jiří Suchý v jednom skeči líčí, jak se snažil křížením vyšlechtit z koniklece a pampelišky ideální rostlinu, která spojí dobré vlastnosti obou a zbaví se špatných: "Říkal jsem si, že budu mít vzácnost, konilišku. A nakonec mi z toho vyšel pampeklec."Něco takového hrozí i nám. Dnešní zcela státní systém má pro většinu svých účastníků nezpochybnitelnou výhodu: ručí za něj stát. Nevýhodou je jeho neefektivnost. Zcela soukromý systém má naopak vyšší výnosy i efektivnost, ale nese také větší riziko a špatně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
