Mochovce, Temelín a chucpe

„Kritika rakouských odborníků není oprávněná, neboť jejich země nemá jaderné elektrárny,“ řekl zpravodaji Lidových novin (9. června) mluvčí slovenského ministerstva zahraničních věcí Milan Tokár. Atmosféra mezi Slovenskem a Rakouskem skutečně houstne: minulé pondělí, tedy v den citovaného výroku, byly v jaderné elektrárně Mochovce aktivovány první palivové články a Vídeň zvažuje, zda má povolat svého velvyslance z Bratislavy. Slovenské ministerstvo zahraničí však zareaguje tím, čemu se v židovských vtipech říká chucpe. (V extrémní podobě asi takto: někdo zavraždí svého otce i matku a u soudu uvede jako polehčující okolnost, že je sirotek.)Ale vůbec nejde jen o Slovensko, napřesrok můžeme zabřednout do stejné pozice vůči Rakousku s Temelínem i my. A nejen to. Zkusme Tokárův argument přenést do jiných oblastí české politiky a najdeme inspiraci: irská kritika českého vztahu k etnickým menšinám není oprávněná, neboť Irsko nemá etnické menšiny. Nebo ještě jinak. Zkusme Tokárův argument obrátit a dojdeme k závěrům, které by uplatnil i nejeden pražský politik: naše kritika existence politických vězňů v Číně není oprávněná, neboť nemáme politické vězně. Pozor na chucpe. To, co je směšné v anekdotě, může být nebezpečné v politice.